Geologicky jde o zbytek sardinsko - korsické plošiny odlomené z dávné Tyrhénie, tvořený žulou, rulou a břidlicí, který později podléhal variskému vrásnění. Mladší vrstva vápenců pochází z následné mořské transgrese. Konečnou podobu dodaly Sardinii lávové výlevy v miocénu.
Geografie
Oblast zahrnuje hlavní ostrov Sardinie a okolní ostrovy.
Druhý největší Italský ostrov je značně hornatý s členitým pobřežím. Podmínky pro turistiku v horách jsou velmi omezené především pro neprostupné porosty. Reliéf se vyznačuje oblými tvary. Členitější je východní část ostrova, zvlášť pobřeží. Nejvyšším vrcholem je La Marmora (1 834 m) v masivu Gennargent.
Dostupnost a turismus
Za zhlédnutí jistě stojí horo-skalnatá oblast Aggius (5 km SZ od Tempia) se zajímavými stometrovými oblými monolity. Hodnotné možnosti tu mají horolezci. Na severním pobřeží u Capo Testa se nalézá pás 60 až 90 m vysokých, oblých balvanových kup, přístupných z moře i pobřeží. Lezecké stěny se zvedají z moře a pláží v Golfo di Orosei u Cala Gonone a jižněji u Cala Fuili a Cala Luna. Efektní červené skalní stěny vystupující přímo z vody u Arbatax (poblíž Tortoli) se pro svou zvětralost využívají méně. Sardinie láká tajemnými prehistorickými stavbami - nuraghy z let 1500 - 300 př.n.l. Přístup je nejčastější lodí z Itálie anebo Korsiky přes Bonifacký průliv.