Příkazy v Unixu

Article on other languages:

• أوامر_يونكس
• Unix-Kommandos
• Κατάλογος_βοηθημάτων_του_Unix
• List_of_Unix_utilities
• Anexo:Programas_para_Unix
• Unix-työkaluohjelmat
• Commandes_Unix
• Lista_de_comandos_de_Unix
• Senarai_utiliti_UNIX
• Polecenia_systemu_operacyjnego_Unix
• Guia_de_comandos_para_Linux/Unix
• Программы_UNIX-подобных_операционных_систем
• యునిక్సు_ప్రోగ్రాముల_చిట్టా
• Unix_programlarının_listesi
• Програми_UNIX-подібних_операційних_систем
• Unix工具列表

Základní syntaxe volání programu

V unixovém shellu se externí programy a většina interních příkazů volá tak, že se napíše jméno příkazu a za něj parametry. Parametry se obvykle dělí na tři druhy:

• krátké jednoznakové volby, uvozené pomlčkou. Je možné je spojovat: ls -lisa je volání příkazu ls s volbami l, i, s a a.
• dlouhé volby, uvozené dvěma pomlčkami. Například ls --all nebo s parametrem volby ls --format=single-column. Speciální parametr -- obvykle znamená konec voleb, tedy že další parametr není volba i když začíná pomlčkou.
• "obyčejné" parametry, převážně jména souborů (nebo adresářů).

Před spuštěním příkazu provádí shell na příkazovou řádku několik transformací: nahrazuje proměnné jejich obsahem, rozbaluje wildcardové výrazy na seznamy jmen souborů které jim odpovídají, rozdělení řádky na jednotlivé argumenty a další. Pokud napíšete mv * dir, je to shell a nikoliv program mv, kdo nahradí hvězdičku (triviální příkaz wildcardového výrazu) seznamem všech souborů v aktuálním adresáři. Pokud chcete předat nějakému příkazu skutečně hvězdičku nebo jiný znak se zvláštním významem (např. mezera, která má zvláštní význam oddělování parametrů), nejjednodušší cestou je dát jí do uvozovek: shell při zpracování příkazové řádky uvozovky odstraní, ale jejich obsah ponechá nezměněný. V jednoduchých uvozovkách nemění vůbec nic, ve dvojitých stále nahrazuje proměnné. Přesné chování při zpracování příkazové řádky a seznam znaků se speciálním významem závisí na konkrétním shellu.

Příkazy pro práci se soubory

Příkazy slouží k práci se soubory. V Unixu není systém souborů jako ve Windows, ale je tam jeden strom souborů. Soubory nemají omezení ve jméně, není omezena délka ani znaky.

Příkaz ls

ls [volby] [parametry] – vypíše obsah aktuálního adresáře

Volby

• -l – vypíše dlouhý výpis ( další informace o souborech v adresáři)
• -la – vypíše obsah adresáře s jmény souborů
• -ld – vypíše informace o adresáři
• -lt – třídění souborů podle času
• -lrt – třídění souborů podle času, ale pospátku
• -lr – třídí soubory abecedně, ale pospátku
• -ls – třídění souborů podle velikosti
• ?? – vypíše soubory se dvěma znaky v aktuálním adresáři
• ??? – vypíše soubory se třemi znaky v aktuálním adresáři
• /jméno adresáře/ * – vypíše vše co v adresáři najde
• ?s* – vypíše soubory, které mají na druhém místě jména s
• [abc]* – vypíše soubory začínající na a,b,c
• [!abc]* – negace znaků v závorce, vyzkouší všechny mimo znaků a,b,c

Parametry

• / – vypíše celý systém souborů (kořen)

Příkaz: cat

cat [volby] [parametry] – vypíše obsah souboru

Volby:

• -n…číslování řádků i prázdných

• -b…čísluje neprázdné řádky

Příkaz: cd

cd [jméno adresáře] – otevře vypsaný adresář

• cd …otevře vlastní adresář

• pwd…vypíše jméno adresáře, ve kterém právě jsme

• cd - …krok zpět ve struktuře souborů

Příkaz: sort

sort [jméno souboru] – třídění podle prvního znaku

Volby:

• -n…numerické třídění

• -r…opačné pořadí

• -k P¹[P²]…třídění podle polí

Pole zvolené volbou -k má tvar F.C….F=číslo pole; C= číslo znaku od začátku pole

Příkaz: wc

wc [jméno souboru] – počítá byty, slova a konce řádků

Volby:

• -c…vypíše počet bytů souboru

• -m…vypíše počet znaků souboru

• -l…vypíše počet řádků (počítá konce řádků)

• -L…vypíše délku nejdelšího řádku

• -w…vypíše počet slov