Přídavné jméno

Article on other languages:

• Byvoeglike_naamwoord
• Adjektiv
• Прилагателно_име
• Anv-gwan
• Pridjevi
• Adjectiu
• Паллă_ячĕ
• Tillægsord
• Adjektiv
• Επίθετο_(γραμματική)
• Adjective
• Adjektivo
• Adjetivo
• صفت_(دستور_زبان)
• Adjektiivi
• Adjectif
• Buadhair
• Adxectivo
• תואר_השם
• Pridjevi
• Melléknév
• Adjektiva
• Lýsingarorð
• Aggettivo
• 形容詞
• Сын_есім
• 형용사
• Adiectivum
• Likonzámí
• Būdvardis
• Īpašības_vārds
• നാമവിശേഷണം
• Kata_sifat
• Adjektiv
• Bijvoeglijk_naamwoord
• Adjektiv
• Adjektiv
• Przymiotnik
• Adjetivo
• Rikch'ayrimana
• Adjectiv
• Имя_прилагательное
• Aggittivi
• Pridjev
• Adjective
• Prídavné_meno
• Mbiemri
• Придеви
• Adjéktif
• Adjektiv
• คำวิเศษณ์
• Pang-uri
• Sıfat
• Прикметник
• Addjectif
• אדיעקטיוו
• 形容词

Přídavné jméno (též adjektivum, z latinského nomen adiectivum < adiectum „to, co leží vedle“) je jeden ze slovních druhů. Ve větě obvykle rozvíjí podstatné jméno, přisuzuje mu nějakou vlastnost. Příklady: zelený, různá, otřesní, nejevropštější. Ale pozor, vlastnost může být pojmenována také podstatným jménem, pokud ji potřebujeme do věty zapojit jako podstatné jméno a dáme jí příslušný tvar: zelenost, různost, otřesnost, evropskost. Přídavné jméno může označovat i děje, což je jinak typické pro slovesa: např. dělající, trpěný.
Určujeme čtyři mluvnické kategorie: pád, číslo, rod a vzor. S podstatnými jmény, která rozvíjí, se shodují v pádě, čísle a rodě.
Přídavná jména lze taktéž stupňovat, a to buď pravidelně (většina), nebo nepravidelně. 1.stupeň (pozitiv), 2.stupeň (komparativ), 3.stupeň (superlativ)

Druhy přídavných jmen

1. Tvrdá

vzor mladý (krásný muž, krásná žena, krásné dítě)

2. Měkká

vzor jarní (cizí muž, cizí žena, cizí dítě)

3. Přivlastňovací

vzor otcův, matčin (sousedův pes, královnin šperk)

Přídavná jména v češtině

V českém jazyce se přídavná jména skloňují podle dvou základních vzorů. Měkká podle vzoru „jarní“ (mají 1. pád j.č. u všech tří rodů stejný), tvrdá podle vzoru „mladý“ (mají 1. pád j.č. u všech tří rodů odlišný - „mladý, mladá, mladé“). Ještě existují přídavná jména přivlastňovací, která se skloňují podle vzorů otcův a matčin.

Přídavná jména v latině a románských jazycích

V latině se adjektiva skloňují podobně jako substantiva (až na malé odchylky), proto může bez větších problémů docházet k zpodstatňování adjektiv. Srov. např. latinský superlativ amicissimus („nejpřátelštější“) a již ustálené substantivum amicus („přítel“).

Toto kolísání mezi adjektivy a substantivy je patrné i v románských jazycích, kde jeden výraz může sloužit jednou jako adjektivum, podruhé jako substantivum; srov. italské slovo paziente - „trpělivý“ (adjektivum) i „pacient“ (substantivum). Týká se to zvláště původních latinských participií.

-nný(í) nebo -ní

• příponou -ný,-ní

od podstatných jmen s kořenem končícím koncovkou -n
den + ní = denní
kámen + ný = kamenný

• příponou -í

mají jen přídavná jména utvořena od názvů zvířat
beran + í =beraní
krocan + í = krocaní

Související články

Související články obsahuje Portál Jazyk

• České skloňování

Tento lingvistický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.