Obratel

Poll without page-refresh

Article on other languages:

Obratel (lat. vertebra, -ae, gr. spondylus) je kost, která tvoří základní stavební a funkční jednotku páteře (lat. columna vertebralis).

Obsah

1 Stavba obratlů
2 Osifikace obratlů
3 Rozdíly v obratlech

Stavba obratlů

Typický obratel můžeme anatomicky i funkčně rozdělit na tři části:

tělo obratle (lat. corpus vertebrae),
oblouk obratle (lat. arcus vertebrae),
výběžky obratle (lat. processus vertebrae).

Tělo obratle

Tělo je uložené vpředu (ventrálně) a je nosnou částí. Směrem nahoru (kraniálně) a dolů (kaudálně) končí rovnou plochou (lat. facies intervertebralis), na kterou se připojuje meziobratlová ploténka (lat. discus intervertebralis). Tělo obratle (corpus) je vyplněno spongiózou a červenou kostní dření.

Oblouk obratle

Jeho hlavní funkcí je ochrana míchy.

Spojením těla s obloukem je vytvořený otvor (lat. foramen vertebrale). Otvory všech obratlů pod sebou, spolu se zadními plochami meziobratlových plotének a s vazy vytvářejí páteřní kanál (lat. canalis vertebralis).

Výběžky obratle

Výbežky vystupují z oblouku obratle a slouží ke spojení obratlů.

Kloubní výběžky (lat. processus articulares) jsou párové, dolní (inferiores) a horní (superiores). Vystupují na začátku obloukové destičky, hned za nožičkou oblouku.
Příčné výběžky (lat. processus transversi) jsou též párové.
Trnový výběžek (lat. processus spinosus) je nepárový, vybíhá směrem dozadu. Je možné jej ho nahmatat pod kůží. Spolu s příčnými výbežky je místem svalových úponů.

Osifikace obratlů

Osifikace obratlů začíná od 3. měsíce nitroděložního vývoje v dolních hrudních obratlech a postupně se přidávají další obratle směrem nahoru i dolů. Začíná ve dvou osifikačných centrech v oblouku a jednom v těle obratle. Z jader oblouku osifikují i výběžky, výjimkou jsou ty, které jsou původem rudimentarní žebra. Chrupavky mezi jádry tvoří růstové zóny obratle. Páteř novorozence je rovná bez dvojesovitého prohnutí. V prvních měsících, po tom, co se dítě narodí a posadí se vzniká první obloukouvité prohnutí páteře. Dvojesovité prohnutí se vytvoří v době, kdy dítě začne chodit. Oblouk obratle se spojuje osifikačně v oblasti processus spinosus v 1. roce života. Oblouk se spojí s tělem mezi 3. - 8. rokem.

Rozdíly v obratlech

Každá část páteře má specifický tvar obratlů. Rozeznávame:

7 krčních obratlů (lat. vertebrae cervicales)
12 hrudních obratlů (lat. vertebrae thoracicae)
5 bederních obratlů (lat. vertebrae lumbales)
5 krížových obratlů (lat. vertebrae sacrales), které jsou srostlé a tvoří křížovou kost (lat. os sacrum)
3 až 5 kostrčních obratlů (lat. vertebrae coccygeae) srostlých do kostrční kosti (lat. os coccygis)

Krční obratle - vertebrae cervicales (C₁ - C₇)

Krční obratle jsou označované zkratkou C₁ - C₇. První dva krční obratle (C₁ a C₂) umožňují pohyb hlavy, a proto se od ostatních odlišují. Nosič (C₁, lat. atlas)umožňuje kývavé pohyby hlavy. Nemá tělo, má prstencový tvar a dvě kloubní plošky, které slouží ke spojení s lebkou. Čepovec (C₂, lat. axis) je přizpůsobený k otáčení hlavy podél svislé osy. Má zub, kolem kterého se otáčí atlas. Spojení 1. a 2. obratle ==> otáčení hlavy. Jejich trnový výběžek je vidličnatě větvený.

Hrudní obratle - vertebrae thoracicae

(Th₁ až Th₁₂) Ke každému z nich je připojen jeden pár žeber. Trnové výbežky jsou šikmo dolů.

Bederní obratle - vertebrae lumbales

(L₁ až L₅) Jsou největší.A nejtěžší. Mají hlavně nosnou funkci. Dále mezi obratli L₁ až L₂ končí mícha. Mezi obratli (L₃ až L₄)se provádí lumbální punkce.

Křížové obratle - vertebrae sacrales

(S₁ až S₅) Mají kloubní plochy pro spojení s kyčelní kostí (os ilium). Srůstají do kosti křížové (os sacrum).

Kostrční obratle - vertebrae coccygeae

(Co₁ až Co_3-5) V lidském těle se udává 3-5 obratlů kostrčních. Každý lidský jedinec může mít odlišné množství těchto obratlů v intervalu 3-5 „kusů“. Tyto obratle srůstají v kostrč (os coccygis). Kostrč je rudimentem (zakrnělým pozůstatkem, který ztratil svůj fyziologický význam) animálního ocasu.