Lev Davidovič Trockij:

Tato biografie potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.

Narodil se židovským rodičům na ukrajinském venkově. Jeho původní jméno bylo Lev Davidovič Bronštejn. Za své politické aktivity byl vyloučen z vysoké školy a roku 1902 deportován carskými úřady na Sibiř (celkem dvakrát). Poprvé unikl a opustil zemi pod jménem Trockij (které si vypůjčil od vězeňského dozorce) a vydal se do Velké Británie. Ale v tom samém roce byl po návratu domů znovu deportován na Sibiř. Byl jedním z účastníků revoluce konané v Petrohradě roku 1905- 1906. O rok později byl v exilu znovu a vydržel v něm až do roku 1917. Žil v New Yorku a odtud vyzýval ke svržení ruské Prozatímní vlády a k převzetí moci sovětů. Pak se svou rodinou opustil New York a vydal se na cestu lodí zpátky do Ruska. Dorazil tam na začátku května roku 1917. Tam jeho přívrženců přibývalo, z řad jedné z frakcí ruské sociálně demokratické dělnická strany, bolševiků. Na sjezdu bolševické strany se rozhodlo, že se v dohledné době uskuteční ozbrojené povstání proti Prozatímní vládě. Tím pádem se schylovalo k říjnové revoluci, která se konala roku 1917.

Rudé gardy pod Trockého velením obsadily mosty přes Něvu, Baltské nádraží, vládní budovy a všechny opěrné body města. Na pomoc přišli i kronštadští námořníci a společně s gardisty zaútočili na budovu Zimního paláce, kde sídlila Prozatímní vláda. Trocký předal obráncům paláce ultimátum, ale když bylo odmítnuto, začal po signálním výstřelu z křižníku Aurora, s ostřelováním zimního paláce z Petropavlovské pevnosti a z Aurory. Palác byl dobyt ve 2:40 hod. ráno. Prozatímní vláda padla a státní moc přešla do rukou Vojenského revolučního výboru a do rukou dělnických sovětů.

Trocký působil od té doby v úzkém vedení státu. Po Leninově smrti se rozhořely boje o moc mezi Trockým a Stalinem. Stalin byl zvolen generálním tajemníkem strany, ale Trocký nesouhlasil s jeho názory. Chtěl, aby se stát rychle industrializoval a především začal kritizovat, že místo vlády obyčejných lidí začíná vláda speciální byrokratické kasty nad lidmi.

Roku 1925 byl donucen odstoupit z postu předsedy revoluční vojenské rady a z funkce lidového komisaře vojenství. Přesto Stalina stále ostře kritizoval a roku 1927 byl proto definitivně vyloučen ze strany. O rok později se Trocký uchýlil do Alma- Aty, města v Kazachstánu. Stalin ho vyzval, aby se vzdal jakékoliv politické činnosti, jinak bude vypovězen ze SSSR. Záhy byl obviněn, že vytvořil ilegální trockistickou organizaci. Neuposlechl ani poslední výzvu a roku 1929 byl vypovězen ze SSSR.

Požádal o azyl v Německu, ale to mu nedovolilo ani lázeňský pobyt. Roku 1933 mu byl povolen pobyt ve Francii, ze které byl o rok později vykázán v reakci na to, že unikl svým strážcům a sešel se se zástupci Komunistické internacionály. Při vyšetřování navíc prohlásil, že je starý spiklenec a uvedl, že připravuje vznik IV. Internacionály, která by se postarala o světovou socialistickou revoluci.

Azyl mu poskytla, v době kdy pobýval v Norsku, mexická vláda,a to roku 1936. V Sovětském svazu mezitím probíhalo období čistek prováděných Stalinem, proti takzvaným trockistům. Ač bez důkazů, obvinění byli vždy „usvědčeni“. Trocký se ze svého sídla v Mexiku pokusil o vytvoření mezinárodního tribunálu k odsouzení Stalina. Nadále pokračoval v boji proti stalinské formě komunismu, i když věděl, že je tím jeho život ohrožen.

20. srpna roku 1940 byl těžce zraněn (úderem cepínu do hlavy) španělským komunistou Ramónem Mercaderem, tč. agentem NKVD, vydávajícím se za kanadského občana levicového smýšlení. Na následky vražedného útoku Trocký následujícího dne zemřel.

Trockého myšlenky tvoří základ trockismu, teorie, která je jedněmi braná jako odlišná od tradičního marxismu (ke kterému se hlásili Stalin nebo Mao Ce-tung), podle jiných je naopak nejvěrnější původní ideí Karla Marxe.