Jóga (v dévanágarí योग, nejbližší český překlad spojení) znamená spojení, obnovení původního vztahu individuálního já (átman) s Bohem (paramátman). Sanskrtský výraz jóga, odvozený od slovního kořenu judž má mnoho různých významů [1], z nichž nejužívanější jsou: připoutat, spojit, sjednotit nebo ovládnout.[2]
Nejstarší zmínky o józe pocházejí z bráhman (900 až 500 př. n. l.) jako o ascetických praktikách světců. V upanišadách se mluví o způsobech meditace a uctívání [3], které pochází z let kolem 900 př. n. l. Nejznámější zmínky o józe pochází z Bhagavadgíty (200 př. n. l.) a Pataňdžaliho jóga súter (300 až 200 př. n. l).
Cestou jógy je možné překonat nepravé ego (ahankára). Toto falešné ego zastírá pohled na pravou podstatu bytí a činí nás nešťastnými. Podle filosofie jógy je pravou podstatou života bytí(sat), vědomí (čit) a blaho (ánanda). S touto podstatou se jogín na konci své cesty trvale ztotožní, což se nazývá osvícení nebo osvobození (mókša). Povaha tohoto ztotožnění je v různých školách jógy (daršany) různě definována.
Bhagavad Gita
Podrobnější informace naleznete v článku Bhagavadgíta.
Bhagavadgíta, v dévanágarí: भगवद् गीता, a v českém překladu "Píseň Vznešeného", je jednou z nejvýznamnějších posvátných knih hinduismu. Její autoritu přijímají všechny hlavní hinduistické filosofické školy, nazývané také daršany. Je součástí rozsáhlého staroindického eposu Mahábhárata (kapitoly 25-42 knihy Bhíšmaparvan). Mahábhárata vznikala postupným přidáváním a rozšiřováním v letech 800 až 400 př. n. l. a Bhagavadgíta byla pravděpodobně dokončena v období kolem roku 200 př. n. l.[4]
V Bhagavadgítě je sanskrtské slovo jóga užito v mnoha spojitostech a významech: [5]
Karmajóga - jóga nesobecké činnosti. Jogín se snaží o nesobecký život a nesobeckou službu druhým bytostem. Touto jógou se očišťuje charakter člověka, mysl i vědomí.
Bhaktijóga - jóga lásky a oddanosti. V této józe žák, bhakta, uctívá božstvo v některé jeho podobě či formě (Višnu, Šiva ap.) a odevzdává mu svůj život. Láska a sebeobětování ruší iluzi nepravého ega a jogín dosahuje osvícení.
Džňánajóga - jóga poznání a moudrosti. Jogín dospívá k sebepoznání a osvícení studiem a meditací.
Hathajóga - (část Pataňdžaliho klasické aštangajógy) jóga fyzických cvičení, využívající pozic (ásana) - které vitalizují celý organismus a mají vliv i na energetické (pránické) tělo člověka.
Rádžajóga - královská jóga - osmistupňová stezka pevné vůle a sebekázně. Využívá pozic (ásan), vdechu a výdechu (pránájáma), meditace (dhjána), jednosměrného zaměření (dhárana) k dosažení samádhi (krijá).
Kundaliníjóga - jóga probuzení energie zvané kundaliní šakti. Jogín pracuje s energetickými centry v pránickém těle (čakry) a drahami, jimiž energie proudí (nádí).
Gurujóga - Jóga uctívání mistra. Žák dosahuje osvícení díky přímé pomoci svého mistra, guru.
Jóga sútry
Podrobnější informace naleznete v článku Pataňdžali.
Pataňdžali (v dévanágarí पतञ्जलि ) je znám jako autor jóga súter a obšírného komentáře (Mahábhášja) na Pániniho Osmero pojednání (Aštadhjaji), kde komentuje sanskrtskou gramatiku. Není ale dokázáno, že obě tato díla pochází od toho samého autora. Jeho nejznámějším dílem jsou Jóga sútry, které komponoval v letech 200 až 150 př.n.l. Podle Pataňdžaliho samádhipáda je jóga:
a vysvětluje v sadhanapáda osm odvětví jógy (jógánga ánušthánád), závislých na stavu vědomí (džňánah díptih), které vedou ke sjednocení (vivékah khjátéh):
Jáma - vývojem správného jednání – pravdivost (satjá), nenásilnost (ahimsá) nesobeckost (astéja), mravnost (brahmačárja) a bezmajetnost (aparigraha);
Ásana - vývojem držení těla – (klasická hatha jóga);
Pránajáma - vývojem vdechu, výdechu a zadržení dechu;
Pratjáhara - vývojem nelpění na objektech smyslů;
Dhárana - vývojem zaměření smyslů;
Dhjána - vývojem meditace na sama sebe;
Samádhi - vývojem splynutí se sama sebou
Odkazy
Reference
↑ Přehled všech 38 různých významů slova jóga: Apte: str. 788.
↑(en) For "yoga" as derived from the Sanskrit root "yuj" with meanings of "to control", "to yoke, or "to unite" see: Flood (1996), p. 94.
↑ Brhadáranjakópanišad, doplňková část (Khilakánda), Upanišady, přeložil Dušan Zbavitel, str. 19
↑ Bhagavadgíta (př. a úv. J. Filipský & J. Vacek), str. 10. B. Knotková-Čapková a kol.: Základy asijských náboženství I. Univerzita Karlova v Praze 2004, str. 119.