DOS extender

Poll without page-refresh

Article on other languages:

	del.icio.us
	Digg
	Furl
	Reddit
	Rojo
	Add to OnlyWire

DOS extender je technologie programování, umožňující DOSovým programům efektivně využívat všechnu paměť počítače (místo 640 KB) u procesorů 80286 a novějších a navíc 32-bitové adresování a instrukce u 80386 a vyšších.

DOS extendery existují 16-bitové (pro procesory od 80286, nikdy nebyly příliš populární, dnes zcela bezvýznamné) a 32-bitové (od 80386, byly velmi populární 1992…1995, po příchodu Windows 95 popularita DOSu a tím i DOSových entenderů výrazně poklesla, přesto jsou některé dodnes vyvíjeny).

Obsah

1 Funkce DOSového extenderu
2 Některé známé DOSové extendery
- 2.1 16-bitové
- 2.2 32-bitové
3 Některé programy používající DOSové extendery
4 Externí odkazy

Funkce DOSového extenderu

Před načtením vlastního programu do paměti se načítá a spouští extender, umístěný na začátku programového souboru. Některé extendery jsou tam umístěny celé, nebo tam může být pouze část a zbytek je hledán v separátním souboru (nejznámější: DOS4GW.EXE). Extender nejdříve ověřuje systémové předpoklady (verze DOSu (MS-DOS 4 stačí), a procesor (80386 pro 32-bitové extendery)). Potom testuje, jestli už je k dispozici DPMI, pokud ne, aktivuje vlastní. Pro vlastní DPMI testuje, jaké „memory managers“ (HIMEM/XMS nebo EMM386/EMS/VCPI) jsou aktivní a podle toho se zařídí. Dobrý extender žádné nevyžaduje, ale pokud jsou aktivní, tak s nimi kooperuje. Vlastní program je načítán do „DPMI memory“, většinou nad 1 MB, a tam vykonáván v „protected mode“. Pro přístup ke službám DOSu a BIOSu extender přepíná do real mode (pokud je aktivní EMM386, tak do „V86 mode“). Pro přístup do „low memory“ poskytuje přenosové buffery. Po skončení programu DOS extender po sobě „uklidí“ a vrátí se do DOSu. Navíc se musí starat o korektní obsloužení přerušení (klávesnice, myš, …), chyb („exceptions“ v procesoru, nedostatek paměti, …) a umožňovat spouštění jednoho programu z druhého, a to i různých typů (programy používající DOS extender nebo klasické „real mode“ programy").