Americký dolar

Poll without page-refresh

Article on other languages:

	del.icio.us
	Digg
	Furl
	Reddit
	Rojo
	Add to OnlyWire

Dolarové bankovky

Mince dolaru

Americký dolar (v hovorové angličtině též buck nebo řídčeji greenie) je oficiální měna Spojených států amerických i některých dalších zemí (Ekvádor, Salvador a Východní Timor se tak rozhodly nezávisle, některé státy dřívějších amerických teritorií v Tichomořských ostrovech si po získání nezávislosti nepřijaly vlastní měnu), další státy pak mají svou měnu pevně vázánu na kurs amerického dolaru. V mnoha ostatních státech je také široce používána jako bankovní rezerva. V dubnu 2004 bylo v oběhu téměř 700 miliard dolarů, z čehož asi dvě třetiny mimo Spojené státy. Důvodem je, že jej mnohé centrální banky drží společně se zlatem jako rezervu (hlavně v oblastech Blízkého východu).

Název dolar historicky pochází až z Jáchymovského tolaru. Ve Spojených státech byl zaveden dne 2. dubna 1792. Americký dolar se běžně označuje symbolem písmene S přeškrnutého jednou či dvěma svislými čarami – $. Kód amerického dolaru podle ISO 4217 je USD. Mezinárodní měnový fond také používá označení US$.

Používání dolaru mimo USA

Americký dolar, euro a měny na ně vázané v zemích světa:

██ státy platící eurem

██ státy platící měnami vázanými na euro

██ státy platící americkým dolarem

██ státy platící měnami vázanými na americký dolar

Americký dolar je zákonnou měnou v několika nezávislých státech a závislých území:

Nezávislé státy
- Palau
- Mikronésie
- Marshallovy ostrovy
- Salvador
- Východní Timor používá dolarové bankovky i mince, ale souběžně používá vlastní mince
- Ekvádor používá dolarové bankovky i mince, ale souběžně používá vlastní mince
- Panama má vlastní měnu balbou, která má však směnný kurs k dolaru 1:1 a dolar je uznán jako druhá měna

Britská zámořská teritoria
- Britské Panenské ostrovy
- Turks a Caicos

Autonomní státy volně přidružené k USA

Monetární indexy peněžní zásoby USA

Vývoj peněžních agregátů USA

Spojené státy americké měří množství svého oběživa následujícími indexy (řídčeji zvané „monetární agregáty“):

M0 = veškeré fyzické oběživo + peníze na účtech Centrální banky, které mohou proměněny ve fyzické oběživo.
M1 = ty části M0, které jsou drženy v trezorech + objem transakčních depozitních účtů (v nichž jsou soustředěny například peníze pro platbu šeky)
M2 = M1 + většina spořících účtů, účtů trhu penez, malých termínovaných vkladů a vkladových certifikátů do 100 000 dolarů.
M3 = M2 + ostatní vkladové certifikáty, vklady eurodolarů a skupní dohody. Index M3 dává nejlepší obrázek o množství amerického oběživa ve světě, ale 23. dubna 2006 bylo nařízeno přestat jej zveřejňovat. Oficiální důvod byl ten, že zjišťování samo o sobě stojí mnoho peněz; někteří komentátoři však dávají zákaz do souvislosti s uvažovaným otevřením íránské ropné burzy, která měla začít éru obchodování s důležitými fosilními palivy striktně bez účasti amerického dolaru, což by s velmi jistě vedlo k postupné devalvaci dolaru (její - nakonec neuskutečněné - otevření bylo naplánováno na 20. dubna - pouhé tři dny před ukončení zveřejňování M3).^[1]^[2]^[3]^[4]

Dolar jako rezervní měna

Vývoj ceny zlata v amerických dolarech. V určitých historických obdobích byl definován přímo ve vztahu k množství zlata (1792 – 1,6 g, 1900 – 1,505 g, 1933 – 1/35 oz). Dalšími milníky jsou roky 1913 – Federal Reserve Act, 1933 – „Gold seizure“; 1945 – Bretton Woodský měnový systém, 1971 – „Uzavření zlatého okna)“

Od konce 18. století do konce druhé světové války byl dolar „kryt“ zlatem, resp. jeho hodnota byla na množství zlata vázána. Od konce 1. světové války, po které některé evropské země zaznamenaly finanční krize a hyperinflaci, navíc jeho význam celosvětově vzrostl. Bretton Woodskou dohodou se z dolaru stala oficiální světová rezervní měna a všechny ostatní měny od ní byly odvozeny. Měnový systém, který byl v Bretton Woods ustanovený a který byl variantou zlatého standardu, trval do srpna 1971.

Po dvou rozhodnutí OPECu (z počátku 70. let, kterému předcházely bilaterální dohody mezi USA a Saúdskou Arábií) se americký dolar stal jedinou měnou, v které byla obchodována ropa, zemní plyn a ostatní fosilní paliva (tzv. petrodolar). To většinu zemí nutilo opatřit si a spravovat dolarové rezervy k nakupování s ropou (americký dolar je z jejich pohledu jejich rezervní měna). Americký dolar tak absolvoval cyklus, kdy jím bylo v ropných burzách zaplaceno zemím vyvážejícím ropu, které za ně většinou investovaly za služby nebo výrobky, částečně i v jiných zemí nebo na udržení nebo expanzi své ropné produkce. To, jak se ropná naleziště vyčerpávají a ropa se stává dražší, především ale neustále se zvyšující objem spotřebované ropy a uvolňování dluhopisů ze strany americké státní pokladny (které fakticky snižují počet emitovaných dolarů) zajišťovalo americkému dolaru jeho „pevnost“ a stále se zvyšující poptávku po něm coby měně nutné k nákupu potřebné ropy. Na základě této poptávky si americká státní pokladna mohla pravidelně dovolit emitovat nové dolary, které do celosvětového oběhu zařadila tím, že za ně nakoupila produkty nebo služby v zahraničí. Toto je také důvod dlouhodobé nevyrovnané obchodní bilance Spojených států ve prospěch importu, která se v tomto období vytvořila (k roku 2007 rozdíl činí nominálně asi 800 mld dolarů^[5]).

Tento stav byl narušen až na přelomu 20. století. O platbě za ropu v jiné měně než americkém dolaru poprvé začal hovořit Írán (v roce 1999) a Venezuela (2000); a prvním, kdo začal za ropu přijímat jinou měnu než dolary (euro, za program Food for Oil), byl Saddám Hussain, 6. listopadu 2000.^[6] (Dva měsíce po invazi do Iráku byl prodej irácké ropy přepnut zpět na americký dolar.)

Amero

Hlavní článek: Amero

Již v roce 1999, soudobně se vznikem eura začaly některé americké think-tanky zpracovávat koncepci o společné měnové unii nejdříve USA, Kanady a Mexika, později eventuálně všech států Severní Ameriky. V roce 2005 a 2007 proběhla předběžná jednání hlav výše uvedených států. Instituce by měla nést jméno Severoamerická měnová unie a její měna byla nazvána Amero.